Oslavy 135 let výročí založení SDH Plánice a 500 let města Plánice

>Fotky<

            Ze seznamu důležitých akcí konaných v roce 2010 jsme si už v únoru mohli odškrtnout oblíbenou Staročeskou svatbu, na kterou dodnes vzpomínáme s úsměvem na rtech. Poslední červnový víkend jsme „sfoukli“ ty dvě další veledůležité události a to oslavy dvou důležitých jubileí města Plánice. Jednak je to 500 let od založení města a také 135 let od založení Sboru dobrovolných hasičů v Plánici.

            Všechno to vypuklo už v pátek 25. 6. slavnostním zahájením v Muzeu Františka Křižíka, které bylo po rozsáhlé stavební rekonstrukci opět otevřeno. Krátká reportáž o slavnostním znovuotevření a předvedení nové interaktivní expozice byla ještě ten den odvysílána v Událostech z regionů v České televizi. V pátek byla také otevřena výstava v prostorách základní školy, kde mohli návštěvníci oslav celý víkend obdivovat práce žáků, fotografie z minulosti i současnosti, dozvěděli se spoustu zajímavých informací o činnosti školy, zájmových kroužků atd. V prostorách tělocvičny se výstava týkala zejména města, spolků, okolních vesnic a samozřejmě hlavně našeho nejslavnějšího rodáka Františka Křižíka. Pátek vyvrcholil slavnostním večerem ve Spolkovém domě, kterého se zúčastnili i naši hosté z partnerského švýcarského města Rubigen a hlavně potomci Františka Křižíka, kteří si přijeli zavzpomínat na svého slavného předka. Určitě nejhezčí částí programu byla scénka, kterou secvičili členové Farního divadelního spolku, týkala se historie Plánice a byla skutečně krásně vyvedená, hlavně díky výkonům herců a skvělému scénáři Marušky Hnojské. Také byla vyhodnocena soutěž o nejhezčí kresbu, fotografii a koláž týkající se Plánice a okolí, které se zúčastnilo několik dětí. Večer ve Spolkovém domě příjemně utíkal a při harmonice se tu vydrželo tancovat až do půlnoci.

            Sobotní den byl zaměřen zejména na oslavu výročí Sboru dobrovolných hasičů. Dopoledne byla v hasičské zbrojnici otevřena síň tradic SDH, kterou mohli obdivovat všichni, kteří se dostavili na slavnostní schůzi ve Spolkovém domě, tedy i naši přátelé z partnerského města Weiding. Schůzi zahájil pan Hrouda a poté předal slovo starostovi sboru panu Tikalovi, který přítomné seznámil s historií SDH. Následovalo předávání medailí a ocenění našim členům, kteří slaví kulaté výročí působení ve sboru, a slavnostní oběd. Po něm došlo na koncert kapely Františka Kubaně před Spolkovým domem, který v podstatě zahájil průvod městem. V něm pochodovali hasiči ve stejnokrojích a mažoretky za doprovodu skvělé hudby kapely až na náměstí, kde program pokračoval vystoupeními folklórních souborů, mažoretek, šermířů atd. Kulturní program volně přešel kolem osmnácté hodiny v taneční zábavu s hudbou Bratří Pelíšků, která vyvrcholila téměř desetiminutovým půlnočním ohňostrojem za doprovodu písní Andrea Bocelliho. Oslavy – hlavně tedy toho, že se vše podařilo podle plánu – na náměstí pokračovaly až do brzkých ranních hodin.

            V neděli už žádný oficiální program plakáty neslibovaly, ale až do osmnácti hodin mohli návštěvníci dále obdivovat výstavu v prostorách školy. Celý slavnostní víkend byl završen Benefičním koncertem v Nicově, který se z iniciativy plánické rodačky paní Hákové konal již podruhé. Tentokrát se těšil ještě větší účasti návštěvníků, snad za to mohl i významný host, který zde vystoupil, dvě nádherné písně sem přijel zazpívat mnohokrát oceňovaný zpěvák kapely Monkey Business Matěj Ruppert, který kromě jiného i promluvil o silném vztahu, který má k našemu pošumavskému koutu republiky. Výtěžek benefičních koncertů putuje vždy na opravy kostela v Nicově a v Plánici, na obou místech je to potřeba. Paní Hákové patří obrovský dík a úcta za to, že se nebála vzít iniciativu do svých rukou a konat prospěšné dílo. Tedy nejen jí, ale všem účinkujícím.

            A děkovat se bude i nadále. Už ne ale jmenovitě, protože na přípravách a organizaci oslav se podílely desítky lidí. Ze školy, z městského úřadu, ze spolků, zejména z našeho hasičského sboru, protože to byly zčásti i naše oslavy. Snad můžeme mít všichni čisté svědomí a dobrý pocit ze své práce. To se ukáže hlavně během příštích dní, až se vše uklidní a vrátí do starých kolejí. Říká se nejdříve práce, potom zábava, ale i po zábavě je jí plno, jen úklid náměstí a likvidace stanu, který byl pro potřeby oslav zapůjčen, zaberou ještě hodně práce.

            Ale je to za námi… Myslím, že se dá s klidným svědomím říci, že jsme dvě důležitá jubilea našeho města oslavili důstojně i bujaře. Je to potřeba a Plánice si to zaslouží. Vždyť je to naše rodná hrouda, naše domovina a pro mnohé z nás nejkrásnější místo na světě! Dovolte mi teď trochu nostalgie, snad si někdo stejně jako já právě v tyto dny uvědomil, co pro něj naše Plánice znamená. Jsou místa, které mám moc ráda, kde jsem spokojená a šťastná, ale opravdové „doma“ budu mít vždy jen v malebném pošumavském městečku, které existuje již dlouhých pět set let! Věřím, že spousta z vás, kdo si bude tento článek číst, to má také tak. Nebo si to třeba zrovna při tom uvědomí. Vždyť je tu tak krásně…

Ifča